Právě jsem se málem skalpovala ručním šlehačem.

Už blbě vidím, tak jsem se chtěla podívat zblízka, jestli ten krém už má dobrou konzistenci, a jak jsem strčila hlavu skoro až do mísy, metly neváhaly a šly po mně.

Kdykoliv jsem tyhle vtipný videa viděla někde na netu, jak lidem nějaké přístroje vtahovaly vlasy, údy, končetiny, tak jsem si klepala na čelo a říkala si, proč to prostě jednoduše rychle nevypnou, neasi, dementi. No a co udělám já? Místo, abych ten šlehač honem vypnula, tak se s ním začnu přetahovat, žejo, hlava táhne na jednu stranu, ruka na druhou, elektromotor už trochu čoudí, ale Mája se nevzdává a v druhém poločase zápasu vydá poslední síly, motor kvílí, a když to už vypadá na vítězství, tak v posledních minutách vysilujícího boje našel šlehač druhý dech a došel k těžce vydřenému vítězství. A co říkáte na dnešní zápas? Tak určitě, trocha smůly, šlehač měl víc natrénováno, chybělo srdíčko, štěstíčko, nebyla jsem zrovna ve formě, příště to třeba vyjde.

Tak neva, vlasy dorostou a v práci ten dort stejně sežerou i s těma chlupama.