Nesnáším zralý banány. Mám ráda ještě takový skoro zelený, tvrdý, ty jsou fajn, ale jakmile už jsou žlutý, začíná se mi otvírat věhlasná pylorická záklopka, a hnědnoucí banán vracím v jedné vlně i se vším ostatním, co jsem kdy snědla.

Jsem na nákupu a procházím v krámě kolem krabic s banány. Koukám na ně, všechny přezrálý (rozuměj normálně žlutý). A co se nestane, v hlavě se mi v tu chvíli rozezní Kořenová zelenina od Krausberry a vyřvává mi na celej mozek „ňáký pěkný banány, tak pár…“. Chvíli tam čumákuju, jestli by se přeci jen nedal někde najít nějakej použitelnej kousek, ale marně. Písnička v hlavě pořád jede dál, a tak polohlasně dokončím verš „… tyhle jsou ale málo zralý!“ a chystám se odejít. Vtom se mi za zády ochotně ozve prodavačka, že mi teda najde nějaký lepší a hned mi podává takový sytě žlutý, který evidentně zhnědnou ještě dřív, než s nima dojedu k pokladně.

Tak jsem jí se slzou v oku poděkovala a nechala jsem je zbaběle za rohem u rajčat.