Jezdím autíčkem, které si většina lidí kupuje spíš pro radost, než pro užitek, a když se na silnici potkáme s dalšími řidiči stejné značky, nadšeně se zdravíme. Tedy aspoň většina z nás, což se možná po dnešku změní.

Mířím ráno do práce a najednou vidím, jak v protisměru jede beanovské autíčko v zelené barvě. Rozzářím obličej, zvednu ruce a s hlaholem ahóóóóój na něj začnu vesele mávat. Hned mám hezčí začátek dne.

V ten moment si všimnu osádky vozidla. Za volantem je mladý muž, který sice tak nějak váhavě taky zdvihnul ruku na pozdrav, jen s počínajícím výrazem údivu a překvapení „Ježiš kdo to je? Tuhle znám? Ale nemůžu si vzpomenout odkud…“, který plynule přešel po zděšení „kristepane, doufám, že jsem s ní nespal!“.

Vedle něj sedí slečna, která má nejprve podobný překvapený výraz „Kdo to je, proč na nás mává?“ Ten se však vzápětí po pohledu na svého partnera, který s křečovitým úsměvem stahuje zdravící ruku nazpět, okamžitě změní ve výraz extrémně nas*ané bohyně pomsty s podtextem „Ty jsi s ní spal!!!!“

V tu chvíli mi došlo, že jdu pěšky.
Tak sorryjako, no.